Slunečnice

Slunečnice (Helianthus L.) je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem. Mezi slunečnicemi nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny.

Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 390 cm. Velké úbory se žlutými jazýčkovitými květy vyrůstají na konci stonku. U slunečnice roční existují i odrůdy se smetanovými, oranžovými nebo červenými květy.

Mladá rostlina je heliotropní, tzn, že květy se otáčejí za sluncem. Heliotropismus se ve skutečnosti vyskytuje pouze u poupat, nerozvinutých květenství. Při východu Slunce se všechny slunečnice v této životní fázi natáčí na východ a postupně „putují“ po obloze na západ. V noci se opět vrací na východní pozici. Pohyb způsobují motorické buňky ve stonku pod květenstvím, v části stonku nazývané pulvinus. Když se květenství začnou otevírat, stonek ztuhne. Většinou zůstává ve východní pozici. Ke slunci se dokonce určitým způsobem natáčí i listy. Až při dozrávání semen úbor postupně těžkne a sklání se k zemi.

Většina druhů tohoto rodu pochází ze Severní Ameriky, převážně z USA. Semena byla dovezena do Evropy v 16. století. Zde se v 18. století (např. v Rusku) velmi rozšířily a jsou pěstovány dodnes.